Pára ulevila žíznící metropoli

20.11.2020

Stanice se dvěma původními čerpacími soustrojími je technickou památkou a vlastně dvojím unikátem -  jedná se o jedinou dochovanou parní vodárnu v Česku a zároveň o jediné dodnes existující stroje z pražské strojírny Ruston, navíc umístěné v původním prostředí.

Zásobování Olomouce pitnou vodou bylo na konci 19. století zcela nedostačující. Situaci měla vyřešit stavba chválkovické čerpací parní vodárny. Za pouhých sedm měsíců roku 1889 dělníci postavili nejen vodárnu, ale i vodovodní síť. Kromě čerpací stanice vznikla 9 metrů hluboká studna o průměru téměř 3 metry, vodojem na Tabulovém vrchu a téměř 8 kilometrů potrubí, které ho propojilo s vodárnou. Další potrubí podobné délky bylo nutné vybudovat pro zajištění distribuce vody po městě.

Stavba vodárny nebyla jednoduchá. Jedním z důvodů byla velikost strojů. Nejprve proto bylo třeba vybudovat základy s vodotěsnou vanou, do níž měly stékat olej a nečistoty. Na ní stála deska, na kterou se posadily stroje, teprve potom bylo možné budovu dokončit. Jiný způsob, jak sem dostat setrvačníková kola o průměru více než 5 metrů a hmotnosti zhruba 6 tun, zkrátka nebyl.

To vypovídá i o plánované životnosti – stroje se neměly nikam stěhovat ani vozit na opravy, veškerá údržba probíhala přímo v objektu. Při správné údržbě měly fungovat dlouhá desetiletí. Páru dodávaly dva kotle typu Tischbein, uhlí pro jejich provoz sem putovalo po železniční vlečce. Vodárna skutečně byla v provozu bez přestávky až do roku 1960. Vždy běžel jeden stroj a na druhém se prováděla údržba, po nějaké době se vystřídaly. Navzdory svým rozměrům a výkonu nebyly přehnaně hlučné, ostatně nad  vodárnou byly byty pro lidi, kteří na ně dohlíželi.

Setrvačníková kola se sice dávno zastavila, ale nejméně jednou ročně je zájemci mohou opět vidět v akci – obvykle v březnu u příležitosti Světového dne vody, kdy se čerpací stanice otevírá široké veřejnosti.

www.smv.cz

Zdroj: www.smv.cz

Foto: archiv Moravské vodárenské Olomouc

« Zpět